Během procesu včelaření se mladina vyrábí ve varně. Za tímto účelem se ze sladu rozpouští cukr, který je nezbytný pro kvašení a vývoj alkoholu. Pevná a tekutá fáze se pak musí opět oddělit. Zbytky sladu, takzvaná pivovarská zrna, slouží jako pomocné filtrační látky. Aby se dosáhlo požadované filtrační vrstvy v procesní nádrži, nechají se pivovarská zrna sedimentovat na dně nádrže. To vede ke zvýšení účinnosti filtrace a nakonec k vytvoření neprostupné vrstvy. Aby byla opět kontrolovaně propustná, vyříznou se do vyhořelých zrn štěrbiny pomocí nožů tzv. sekáčku. V důsledku toho dochází k opětovnému řízenému pohybu. Po úplném oddělení kapalné a pevné fáze se musí pivovarská zrna z lauteračního tunelu vyjmout. K tomuto účelu se používají různá technická zařízení.
Firma Kaspar Schulz vyvinula pro tento účel tzv. zvedací nože. Nože, které se používají k rozřezání pivovarských zrn, jsou otočně namontovány. Když se sekací jednotka otáčí ve směru hodinových ručiček, nože řežou pivovarská zrna. Když se sekací jednotka otáčí v opačném směru, nože se překlopí a posunou pivovarská zrna směrem k vypouštěcímu otvoru. Žádné další pohony nebo válce nejsou zapotřebí.
Během procesu je zařízení v procesní nádobě vystaveno široké škále nepříznivých vlivů. Tyto požadavky se týkaly také uložení zvedacích nožů, pro které bylo třeba najít vhodné řešení.
Materiál ložiska musel bez problémů odolávat změnám teplot v rozmezí 0 až 120 °C i čištění agresivními chemickými čisticími prostředky a musel mít schválení FDA.
Dříve se k upevnění nožů používala ložiska z bronzu, se kterými se obtížně pracovalo, při kontaktu s některými čisticími prostředky vykazovala známky opotřebení a nevyhovovala požadavkům FDA. Kromě toho se v horkých podmínkách rychle rozpínala a musela se upravovat pro chladné nebo teplé podmínky.