Změna jazyka :
Třída ochrany definuje bezpečnostní opatření přijatá za účelem zabránění úrazu elektrickým proudem. Zejména u zařízení s kovovým domečkem hrozí, že se domeček v případě poruchy zařízení dostane pod napětí. Mnohé součásti zařízení jsou vodivé – např. žehlička, u níž je kovový povrch vodivý v případě selhání bezpečnostních opatření. Bez vhodných opatření, která jsou stanovena v příslušných třídách ochrany, může dojít k situacím ohrožujícím život. Je proto obzvláště důležité stanovit bezpečnostní opatření s využitím tříd ochrany.
Třídy ochrany elektrických zařízení jsou definovány v normách DIN EN 61140 (nebo VDE 0140-1). Symboly, které se používají k označování elektrických zařízení, jsou stanoveny v normě IEC 60417 Mezinárodní elektrotechnické komise.

Třída ochrany zahrnuje opatření, která chrání před nebezpečným napětím – zatímco stupeň ochrany určuje míru ochrany před dotykem, vniknutím cizích předmětů, vodou a mechanickým namáháním. Třídu ochrany je proto třeba odlišovat od stupně ochrany IP (Ingress Protection podle normy DIN EN 60529 nebo ISO 20653).
Další informace k tématu stupňů ochrany najdete zde.
Podle definice normy DIN EN 61140 (VDE 0140-1) se rozlišují čtyři třídy ochrany. Tyto normy obsahují požadavky na elektrická zařízení, které jsou podrobněji popsány níže. Elektrická zařízení s „nejvyšším rizikem“ spadají do třídy ochrany 1. Čím nižší je riziko spojené s elektrickým zařízením, tím vyšší je třída ochrany (2 nebo 3).
Třída ochrany 0 znamená, že kromě základní izolace neexistují žádná další opatření na ochranu před úrazem elektrickým proudem. Kromě toho nelze zařízení této třídy ochrany připojit k systému ochranného vodiče. Neexistuje tedy žádné označení pomocí konkrétního symbolu. Mezinárodní normy již v budoucnu nebudou tuto třídu ochrany 0 zohledňovat. V Německu a Rakousku není povolena třída ochrany 0.
Třída ochrany 1 zahrnuje nejkomplexnější bezpečnostní opatření ve srovnání s ostatními třídami ochrany. Třída ochrany 1 se vyznačuje dvojitou ochranou, která – kromě obecně platné základní izolace – zajišťuje uzemnění elektricky vodivých částí zařízení. Tomuto jevu se říká ekvipotenciální propojení. V závislosti na typu elektrického zařízení lze tuto kompenzaci provést dvěma způsoby:
Mezi typické příklady zařízení této třídy ochrany patří elektrické žehličky, ohřívače vody, pračky a chladničky.
Elektrická zařízení zařazená do této třídy ochrany jsou vybavena zesílenou nebo dvojitou ochrannou izolací mezi síťovým obvodem a výstupním napětím, případně mezi síťovým obvodem a domečkem. Z důvodu izolace není možné se dotýkat elektricky vodivých částí zařízení. Speciální zásuvkové konektory se používají nejen v třídě ochrany 1, ale i v třídě ochrany 2. Na rozdíl od zástrčky typu Schuko nevyžadují konturové zásuvkové konektory ochranný vodič.
Například elektrické nářadí nebo přístroje na péči o vlasy lze zařadit do třídy ochrany 2.
Zařízení, která splňují tuto třídu ochrany, se považují za zařízení s nejnižším rizikem nebo s nejvyšší bezpečností. Pracuje při relativně nízkém napětí, konkrétně při ochranném extra nízkém napětí, známém také jako Safety Extra Low Voltage (SELV). Toto napětí činí maximálně 50 voltů střídavého proudu nebo 120 voltů stejnosměrného proudu. Jako zdroj energie zde slouží baterie nebo generátory.
Zařízení se střídavým napětím nižším než 25 voltů střídavého proudu nebo 50 voltů stejnosměrného proudu lze označit za obzvláště bezpečná. Zajišťují ochranu před úrazem elektrickým proudem v případě nepřímého nebo přímého kontaktu. Vzhledem k tomu, že napětí je relativně nízké, nepředstavují elektrická zařízení třídy ochrany 3 pro člověka žádné nebezpečí.
Mezi příklady této třídy ochrany patří autíčka, dráhy pro autíčka, různá zdravotnická zařízení nebo elektrická zařízení, která lze používat ve vaně nebo ve sprše.