"Stick-slip efekt"

Jev "stick-slip" označuje trhavé klouzání pevných těles pohybujících se proti sobě. K tomuto jevu dochází při pohybu tělesa, jehož statické tření je výrazně větší než tření kluzné.

Představte si těžký karton, který chcete posunout po hladké podlaze. Krabice je těžká, a proto musíme vyvinout velkou sílu, abychom překonali statické tření - tj. odpor krabice při pohybu. Karton klouže. Díky hladkému povrchu a z toho plynoucímu nízkému klouzavému tření karton rychle zrychluje. Rychlý klouzavý pohyb kartonu však znamená, že můžeme přenést menší sílu. Nakonec síla působící na karton již nestačí k překonání jeho statického tření. Karton se zastaví, což znamená, že k jeho překonání musíme opět vyvinout velkou sílu a proces se opakuje. Přilepení - uvolnění - sklouznutí - zabrzdění - přilepení - uvolnění ... ve skutečnosti tento jev probíhá mnohem rychleji a projevuje se zadrháváním.

Diagramy

Tento jev se vyskytuje v mnoha různých oblastech. Stěrače na čelním skle automobilu zadrhávají. Křída při psaní na list skřípe, pokud ji držíte v nesprávném úhlu. Vrzají panty dveří. A smyčcové nástroje, jako jsou housle nebo violoncello, by nefungovaly, protože jejich zvuk vzniká vibracemi a kmitáním mezi strunami a struny se prohýbají.

U tribologicky optimalizovaných materiálů je však tento efekt nežádoucí. Vzniklé vibrace se přenášejí do celkové konstrukce a způsobují zvuky, které jsou často vnímány jako nepříjemné skřípání nebo vrzání. Žádoucí posuvný pohyb se mění v nepravidelné zadrhávání a zvyšuje opotřebení ložisek. Těmto účinkům lze čelit minimalizací rozdílu mezi kluzným a statickým třením, použitím materiálů tlumících vibrace, zlepšením tuhosti celkové konstrukce (viz předepjaté ložisko) nebo oddělením zúčastněných třecích partnerů (např. mazáním).